KRÁSNÉ HLASY - 1. část - Vilém Zítek - nový operní seriál o českých operních pěvkyních a pěvcích

Milí operní přátelé, dnes Vám přináším něco zcela nového - seriál KRÁSNÉ HLASY. Ode dneška budete moci pravidelně každý týden v pondělí (publikuji již dnes v sobotu) sledovat osudy našich slavných a úspěšných operních umělců z historie, nedávné minulosti, ale také přítomnosti. Umělce, kteří se zapsali zlatým písmem do operní historie. Náš seriálový maraton ..zahajuje.. Vilém Zítek - nezapomenutelný český basista.

Vilém Zítek nikdy nebyl a ani nechtěl být ničím jiným než operním pěvcem. Narodil se 9. září 1890 v Praze v Podskalí. Jako malý chlapec se chtěl stát námořníkem, ale jeho tatínek rozhodl, že se malý Vilém bude učit mechanikem. Tak se také stalo. Dokonce se i vyučil.

A jak se pan Zítek dostal ke zpěvu? Zde jeho vlastními slovy...

"Za jedné staropražské toulky dalo se do lijáku. Schovali jsme se s Brůhou (český sochař) do kostela u Dominikánů v Husově ulici. V poboční kapli cvičili nějací zpěváci sborovou církevní skladbu. Nejprve nesměle, později odvážněji jsem nakukoval do kaple a poslouchal. Najednou mně někdo dal do ruky notový part - a já udělal svůj nejnepochopitelnější kousek v životě. Začal jsem zpívat. Brůha zůstal v kostele a poslouchal. Po zkoušce jsem se vrátil do kostela a Brůha mně prohlásil naprosto rozhodně: ..Bylo tě ze všech nejvíc slyšet! Budeš se učit zpívat!.. Propadl jsem neodvolatelně zpívání. Brůha měl doma ohořelý zpěvník ..Pivodovy písně.. Slavnostně mi jej odevzdal a tak jsem začal ..studovat.. písně Pivodovy"

BEDŘICH SMETANA: DALIBOR - ŽALÁŘNÍK BENEŠ
 

Poté se stal Vílém Zítek žákem Pivodovy pěvecké školy, kterou navštěvoval společně s Marií Rejholcovou, Boženou Petanovou, Emou Miřiovskou. Později i svým blízkým přítelem Stanislavem Mužem.

1. května 1912 byl angažován do Národního divadla jako sólista za 120 K měsíčně. Osm let pracoval s Karlem Kovařovic, zpíval hodně a téměř ve všech operách (dokonce hrál i v činohře a tančil v baletech).

ANTONÍN DVOŘÁK: RUSALKA - VODNÍK

Po vypuknutí 1. světové války hrozilo uzavření Národního divadla. Díký zákroku Eduarda Vojana divadlo však zavřeno nebylo; rozjelo se naplno a před vyprodaným hledištěm plnilo své poslání.
Po válce byl povolán do Národního divadla jako šéf opery Otakar Ostrčil. Navzájem se oba umělci uznávali a měli k sobě veliký respekt. Sám Zítek považoval léta své kariéry pod Ostričilovým vedením za svá nejšťastnější.

L. V. BEETHOVEN: FIDELIO - PIZZARO

A poté přišla cizina. V roce 1926 hostoval Zítek v Itálii v Turině, kde zpíval v Aidě, Lombardi, Bohemě a Fideliovi. Následující rok ho zavedl do milánské Scaly, v roce 1928 vystoupil v Paříži a Berlíně. V dalších letech poté ve Varšavě, Stokholmu, Bělehradě, Záhřebě, Moskvě, Petrohradě (tehdejším Leningradě), Oděse, Kijevě a Charkově.

I přesto, že zpíval v cizině, Národnímu divadlu v Praze zůstav věrný vždy a za každých okolností.
Jeho kariéra skončila dříve než měla. V roce 1946 měl mozkovou mrtvici, přidaly se i další zdravotní komplikace. Zemřel 11. srpna 1956 zcela sám ve svém pražském bytě.

P.I. ČAJKOVSKIJ: EUGEN ONĚGIN - KNÍŽE GREMIN

Zítek účinkoval v 90 operách ve 2309 výkonech. Přes polovinu (1547) jich patří Čechům: Smetanovi (806), Dvořákovi (336), Kovařovicovi (87) (za jeho šéfování byl již Zítek slavným), Janáčkovi (66), Foersterovi (65), Blodkovi (64), Fibichovi (53), Ostrčilovi (32) atd. Nejčastěji zpíval vodníka v Rusalce (159x), Kecala (142x) Beneše v Daliboru (117x), Viléma v Jakobínu(111x) atd.

Vilém Zítek byl již za svého života legendou. Jeho hvězda září i dnes. Pod jeho jménem se každoročně uděluje cena Viléma Zítka pro nejlepší operní pěvce.
Až příště půjdete do Národního divadla, nezapomeňtě se zastavit u busty pana Viléma Zítka. Je hned ve foye divadla. Na místě, kam právem patří.

PS: 2. část KRÁSNÝCH HLASŮ bude věnována Daně Burešové.

Rozhovor s Robertem Jindrou - dirigentem pražského Národního divadla, uměleckým šéfem Národního divadla moravskoslezského v Ostravě

Vážení čtenáři a příznivci opery,

dnes Vám přináším exkluzivní rozhovor s panem Robertem Jindrou - dirigentem Národního divadla v Praze, od letošního roku také uměleckým šéfem Národního divadlo moravskoslezského v Ostravě.

Robert Jindra je absolventem Pražské konzervatoře v oboru klasický zpěv. Studijně dále pokračoval v oboru dirigování pod vedením Miroslava Košlera, Jana Kasala a Miriam Němcové.

Od ledna 2004 zastává v pražském Národním divadle funkci asistenta dirigenta. Podílel se na přípravě Dvořákovy Vandy, Verdiho Aidy a Falstaffa, Mozartova Dona Giovanniho, Smetanova Tajemství, Pucciniho Děvčete ze Západu a Čajkovského Evžena Oněgina. Spolupracoval také na vůbec prvním kompletním provedení Wagnerova Prstenu v Národním divadle v Praze. Od sezony 2005/2006 zde působí také jako dirigent (Don Giovanni, Tajemství) a v sezóně 2006/2007 hudebně nastudoval operu Tomáše Hanzlíka Slzy Alexandra Velikého.

V roce 2006 začal spolupracovat jako asistent dirigenta Johna Fioreho s Deutsche Oper am Rhein v Düsseldorfu-Duisburgu. Zde se podílel se na přípravě Straussovy Elektry, Dvořákovy Rusalky a na Janáčkových operách Káťa Kabanová, Příhody lišky Bystroušky, Z mrtvého domu a Věc Makropulos. Má za sebou spolupráci s Dětskou operou Praha a pedagogickou činnost na Pražské konzervatoři.

A zde již slíbený rozhovor..

Mohl byste Vám na úvod prozradit, které operní tituly chystáte uvést v ostravském divadle v roce 2010?

Dramatický plán ještě není zcela definitivní. S panem ředitelem Nekvasilem jsem již o repertoáru jednal; vše je stále v rámci jednání. Plánuji krásnou, vrcholně romantickou operu J. Masseneta HERODIAS, která v ČR nebyla nikdy předtím uvedena. Chtěl bych tuto operu uvést také z toho důvodu, že mám užasnou českou představitelku hlavní role. Více zatím nemohu prozradit. Dále pak trošku zvláštní kombinaci, která má i přesto logiku dramatickou - ARIADNA Bohuslava Martinů a ŠÁRKA Leoše Janáčka. Záměrem tohoto spojení je předvést dvě mytologické ženské postavy, které pochází z odlišných kultur. Šárka je naše mytologická postava a Ariadna je z mitologie řecké. Je to podle mého názoru zajímavé spojení jak hudební, tak i námětem. Přemýšlím také o ne příliš známé opeře Paula Hindemitha CARDILLAC, kterou mám velice rád. Domnívám se, že jde o jedno z nejkrásnějsích děl 20. století (operní diváci mohli toto dílo již vidět například v Drážďanech, Mnichově či ve Vídni). Hlavní postavu by měl ztvárnit jeden z našich významných sólistů, kteý v tomto roce oslaví své životní jubileum. Poslední premiérou by měla být FEDORA Umberta Giordana, na kterou se také nesmírně těším.

pan dirigent Jindra ve svém živlu

Začínal jste jako tenor a nyní dirigujete. Domnívate se, že je pěvecká znalost pro Vás výhodou při např. nastudování a zkouškách orchestru a sólistů?

To, že jsem vystudoval operní zpěv, považuji za veliký přínos. Vcítit se do pocitu zpěváka je u opery nutností. Když zrovna nemá pěvec svůj "nejlepší den", dirigent by to měl poznat a pomoci mu. A to může podle mě pochopit pouze člověk, který si toto sám zkusil v plné šíři.V tomto ohledu je to pro mne veliká výhoda.

V zásadě vím, co mám zpěvákům poradit. Někdy mám pocit, že vím přesně, co oni v danný moment prožívají, protože jsem cítíl to samé, když jsem sám kdysi zpíval. Já se nedomnívám, že jsem byl extrémní pěvecký talent, ale jsem rád, že jsem tím prošel a nelituji toho. Jsem za to vděcný. Je to také důvod, proč je opera hlavní odvětví, kterému se věnuji. Je mi blízká tím, jak žije, jak dýchá. Všichni jsou v danný moment jedna rodina. Během představení nikdo není víc; opera bez orchestru, dirigenta a zpěváků se nedá stvořit. Jakmile jedna složka vypadne, tak nelze dílo zrealizovat.

při závěrečném potlesku opery Falstaff v Národním divadle

Jací jsou Vaši oblíbení operní skladatelé?

Já jsem romantická duše, mám rád nejvíce romantickou hudbu. Mému srdci je nejbližší tvorba Richarda Wagnera. Obdivuji nadčasovost jeho hudebních témat, emocionální stránku jeho děl. Nejvíce však ten fakt, že je to skutečně jeho dílo, protože si sám psal libretta (samozřejmě čerpal z pramenů a mytologie), komponoval geniální hudbu. V zásadě si sestavil kostru svých příběhů zcela sám. Například u Verdiho je to již jiné - tím jistě nechci snižovat Verdiho genia - někdo napsal libreto na danné téma a Verdi k tomu dopsal dokonalou hudbu.

Wagner je nadčasový a nikdy nezhyne. Jeho tvorbu bude vždycky někdo nenávidět a někdo milovat. Kdo si k jeho dílu ale najde cestu, tak mu naprosto propadne. A to se stalo také mně.
Mám velice rád hudbu Richarda Strausse, Albana Berga, Sergeie Prokofieva a mnohé další.


Národní divadlo v Praze


Které operní představení, které jste v poslední době viděl, Vás zaujalo a proč?

Představení, které mě ovlivnilo a velice oslovilo, bylo vynikající nastudování inscenace Roberta Carsena DIE FRAU OHNE SCHATTEN, které jsem viděl ve Vídni v hudebním nastudování Giuseppe Sinopoliho. Tato inscenace mě naprosto uchvátila, jak hudebně, inscenačně, tak i pěvecky. Dále bych rád vyzdvihl letošní nastudování PARSIFALA na festivalu v Bayreuthu v režii Stefana Herheima, v hudebním nastudování Daniela Gattiho.

Z českých oper mne po hudební stránce zaujalo pražské nastudování Wagnerovi tetralogie PRSTEN NIBELUNGŮV. Co se týče divadelního zážitku jako takového, tak nemohu zapomenou na operu WOZZECK v režii Davida Radoka.

V těchto dnech zkoušíte nové nastudovaní Mozartovi Cosi Fan Tutte, která bude mít premiéru 23.1.2010 ve Stavovském divadle. Mohl byste nám říci něco bližšího k této nové inscenaci?

Ze všech Mozartových oper jsem operu COSI FAN TUTTE nejvíce neměl rád. Během zkoušek jsem si k této opeře našel krásný vztah. Dnes musím konstatovat, že je to mistrovské dílo.

Námět opery se může zdát v dnešní době poněkud směšný, ve skutečnosti je ale velice nadčasový. Je to věčné téma! Výklad inscenačních záměrů může být velice pestrý. Pro režizéra to je vždy veliká výzva.

Je Cosi Fan Tutte jedinou operou, kterou máte na repertoáru v pražském Národním divadle?

V dnešní době již ne. Můj postup v kariéře byl pozvolný a já jsem za to velice rád. Prošel jsem si hned několika profesemi - korepetitor, asistent sbormistra, druhý sbormist, asistent dirigenta, dnes dirigent. Tento postup je správny. Kdybych náhodou někdy v budoucnu vyučoval, tak budu na tomto postupu trvat.

V současné době je to CARMEN, FALSTAFF (derniéra této překrásné inscenace se uskutečnila 9.12.2009 - poznámka redakce), DON GIOVANNI a hudebně jsem nastudoval současné dílo Tomáše Hanzlíka SLZY ALEXANDRA VELIKÉHO.

Do příští sezóny mám v předplánu KÁŤU KABANOVOU, IDOMENEA a LIBUŠI.


interiér Stavovského divadla

Co Vás dále čeká po premiéře Cosi Fan Tutte?

Po premiéře COSI FAN TUTTE bych měl nastoupit jako šéf opery v Národním divadle moravskoslezkém v Ostravě. Čeká mne postupné seznamování ze souborem, plnění dramaturgického plánu a precizní příprava následující sezóny.

V březnu odlétám do Osla, kde debutuji v norské opeře se Straussovou ARIADNE AUF NAXOS, kterou tam v současné době nastudovává šefdirigent John Fiore v rámci lednové premiéry. Já bych měl poté v březnu dirigovat dvě představení.

Kdo je Vašim dirigentským vzorem?

Pojem dirigentský vzor je velice těžká otázka. V první řadě se snažím být sám sebou a najít si vlastní cestu. Nemám rád jakekoliv klonování a dělání kopií.

Obdivuji práci Christiana Thielemanna. V poslední době mne hodně oslovil dirigent Daniele Gatti. Z českých dirigentů si velice vážím pana Jiřího Kouta.

Lidsky a umělecky je to John Fiore, který je vynikající dirigent světového významu. Jsem velmi rád, že s ním mohu tak často spolupracovat. On mne také přivedl do düsseldorfské opery Deutsche Oper am Rhein, kde jsem měl možnost se setkat a spolupracovat s renomovanými světovými umělci. Sledovat Johnovu práci a být jeho pravou rukou - to samo o sobě je velká škola.


Je obtížné po skončení koncertu nebo opery se rychle od hudby odpoutat nebo Vám ještě nějakou dobu hudba doznívá ,eventuelně dirigujete ještě před spaním?

Děkuji za krásný dotaz :) Hudba je můj život! Věřte tomu či ne, ale občas se přistihnu, že si v duchu diriguji ještě dlouho po představení. Po cestě z divadla, v tramvaji a někdy i před spaním.


Se kterými sólisty a ve kterém operním domě byste rád dirigovat?

Rád bych se setkal se všemi, kteří chtějí spolupracovat profesionálně. Nerozlišuji pěvce na mediálně známé a neznámé. Vážím si umělců, kteří svou práci odvádí poctivě a s chutí.

Národní divadlo v Praze byl vždy můj velký sen. Pokud bych si mohl opravdu vybrat, tak určitě operní dům v Bayreuthu, Bayreuther Festspiele.


Bayreuther Festspiele

Kterou / které z oper, které jste doposud nedirigovat, byste rád zařadil do svého repertoáru a proč?
Mým celoživotním snem bylo dirigovat Smetanovu LIBUŠI v Národním divadle v Praze. Mám velikou radost, že se mi toto přání v blízké době vyplní.


Velice rád bych nastudoval opery Richarda Wagnera. Dále pak další díla Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka.



Co rád děláte ve volném čase?


Možná to bude znít humorně, ale ve volném čase se rád dívám na operní DVD a podnikám výlety za operou. Miluji svoji práci a věnuji studiu a dalšímu vzdělávání se většinu svého volného času. Rád jezdím na kole a hraji badminton. Přiležitostně také vyrazím lyžovat, na to už bohužel nezbývá tolik času.