Ve sváteční den, 1.5.2012, jsem uskutečnila návštěvu překrásného švýcarského města Curych. Nebyla to ovšem návštěva ledajaká - konalo se poslední ze dvou představení Rigoletta, ve kterých se objevil, v roli Vévody mantovského, peruánský tenorista Juan Diego Flórez. Byla to skutečnost vskutku nevšední, proto jsem nemohla představení vynechat:-).
Verdiho opera Rigoletto je tragický příběh dvorního šaška Rigoletta, který pro svou touhu po pomstě ztratí svou jedinou a milovanou dceru Gildu. Myslím, že se zde nenajde nikdo, kdo by děj tohoto díla neznal. Doplním jen, že se jedná o operu o třech dějstvích.
Curyšský operní dům byl v roce 1890 navržen (1891 otevřen) dvěma velmi známými pány - Ferdinandem Fellnerem a Hermannem Helmerem. Shodou okolností se jedná o tytéž, kteří o 3 roky dříve navrhli budovu dnešní Státní opery v Praze. Podoba není tedy vskutku náhodná. Již při prvních krocích tímto švýcarským operním domem se neubráníte myšlence, že jste se ocitli v jakési zmenšené a méně honosné verzi pražské Státní opery. Z hlediska dispozic je divadlo řešeno téměř na vlas stejně, takže divák znalý SOP se v Opernhaus Zürich cítí jako doma. Auditorium i jeviště je poměrně menší. Divadlo má útulný a sympatický ráz. Jeviště je velmi dobře dohlédnutelné i z nejvzdálenějšího koutu hlediště, takže zpěváci jsou pro diváka jak na dlani.
Nyní již k samotnému představení. Rigoletto byl představen v inscenaci Gilberta Deflo. Jednalo se o klasicky provedenou inscenaci. Neubránila jsem se ale dojmu, že vše působilo poměrně staticky a neživě. I když úvodní scéna ve Vévodově paláci byla poměrně rozmanitá. Děj odehrávající se v Rigolettově domě se soustředil pouze na výřez Gildina pokojíku a scéna ve Sparafucilově domě byla vymezena pár stoly a železným schodištěm... Nicméně umělecké provedení bylo na velmi vysoké úrovni, takže na nějaké stesky po lepším provedení nebyl příliš prostor:-).
V titulní roli se představil italský barytonista Leo Nucci, který do role přímo vletěl. S úžasným nasazením a bezchybným pěveckým výkonem nás provedl celou operou a stvořil tak Rigoletta, kterého bych přála vidět každému. Roli měl pan Nucci v malíku, drobné nuance v projevu byly samozřejmostí. S lehkostí a vyrovnaností, s jakou vystřihl všechny vysoké tóny a nejen ty... Ano, toto byl ten pravý Rigoletto.
Rigolettovu dceru Gildu jsme viděli v podání čínské sopranistky Sen Guo. Tato pěvkyně předvedla sice nepříliš velký, ale hezký, libě znějící a vyrovnaný soprán. Její Gilda byla po pěvecké stránce nádherně propracována, ale jevištní výkon byl poněkud strnulý. Nicméně v opeře jde především o hudbu a ta byly prezentována na té nejvyšší úrovni. V první polovině večera se Sen Guo potýkala s občasnými rytmickými nepřesnostmi, co se týče souhry orchestr-zpěvák, ale to bych přičetla počáteční nervozitě z jejích hvězdných pěveckých partnerů či nepříliš logickému vedení orchestru. V druhé půli byla ale Gilda po všech stránkách bezchybná. Těším se, až tuto sympatickou sopranistku někdy v budoucnu uvidím.
Vévodou mantovským byl tento večer Juan Diego Flórez. Tento hvězdný Peruánec proslul především interpretací belcantovského repertoáru, nicméně začíná pronikat i mimo jeho hranice. V roce 2008 s ním byla pořízena nahrávka Rigoletta z drážďanské Semperoper. Recenzi najdete zde. V porovnání s nahrávkou byl dnešní Flórezův výkon o mnoho napřed! Nejenže se jeho hlas neustále vyvíjí a svým způsobem mohutní, ale nyní působil, že role Vévody už je mu "malá". Neměl sebemenší těžkosti v jeho interpretaci, vše působilo přirozeně, lehce a jednoduše. Nemluvě o jevištním provedení. Flórez se ukázal v nejlepší formě. Těším se, až do jeho repertoáru přibydou role z lehce dramatického oboru.
Dirigentem představení byl Nello Santi. Musím se přiznat, že jeho pojetí mě nijak zvlášť neoslovilo. Tempa volil až přespříliš pomalá, někdy výsledek působil až těžkopádně. Už při předehře pár diváků zazívalo. Nejsem přítel přemrštěných temp a uznávám, že každý má právo na osobité pojetí, ale v některých momentech to zde byl až extrém. Tím ovšem nechci shazovat orchestr. Zvuk tohoto tělesa byl krásný - sametový, hladký, barevný. Orchestr měl potřebnou plasticitu a byl schopen mimořádně diferenciované dynamiky. V některých pianissimech byl téměř neslyšitelný:-).
Vedlejší role a sbor curyšské opery se předvedl v dobrém světle, zvlášť bych chtěla vypíchnout představitele Sparafucileho Pavla Daniluka.
Celý večer byl obohacen dvěma přídavky - zaprvé jsme se dočkali opakování 2. sloky duetu Gildy a Rigoletta ze závěru 2. jednání a samozřejmě slavné árie La donna e mobile v podání Juana Diega Flóreze.
Po představení následovala tradiční autogramiáda. Všichni sólisté ochotně podepisovali vše, co se před ně položilo. Působili velice sympaticky a mile. Byla to tedy taková hezká tečka za celým krásně prožitým kulturním večerem.
Osoby a obsazení:
