To, že Národní divadlo moravskoslezské je v současnosti naší přední operní scénou, není žádným tajemstvím. Ne každý má možnost zajet se podívat na představení přímo do Ostravy a tak je skvělé, že ostravský operní soubor pravidelně pohostinsky vystupuje se svými nejzajímavějšími tituly v Praze. Loni jsme mohli obdivovat nastudování Hindemithova Cardillaca a nyní v rámci Pražského jara přijel soubor s dalším zajímavým titulem, operou Igora Stravinského Život prostopášníka. Již březnová premiéra tohoto díla byla přijata kritikou i diváky s nadšením a také v Praze soubor sklidil před zaplněným hledištěm Národního divadla zasloužené dlouhotrvající ovace. To jen potvrzuje, že operní divák s velkým zájmem vítá takovéto málo uváděné tituly, a je záslužné, že ostravská dramaturgie je pravidelně do svých programů zařazuje.
Představení působilo velice uceleně – scéna, režijní pojetí, pěvecké i herecké výkony a hudba byly v naprosté harmonii, takže po chvíli jsme přestali vnímat, že jsme jen v divadle, a byli jsme plně vtaženi do děje. Ten je velmi prostý - hlavní hrdina Tom Rakewell je lehkovážný povaleč, který dá přednost bohatství a prostopášnému životu v Londýně před láskou své snoubenky Anne Trulove. Podlehne pokušení Nicka Shadowa, vtěleného ďábla a propadne mu svou duší. Ze spárů pekla ho nakonec zachrání láska jeho snoubenky, ale nakonec umírá v blázinci.
V roli Toma Rakewella se představil mladý americký tenorista Jorge Garza. Postavu ztvárnil velmi přesvědčivě. Jeho Prostopášník je naivní mladý muž, který snadno podlehne svodům „ďábla“, ale ve své podstatě je to dobrý člověk ,který si znovu a znovu uvědomuje špatnost svého jednání a v mysli se upíná ke své snoubence, o které je přesvědčen, že jí není hoden. Jorge Garza přesvědčil nejen pěveckým výkonem, ale i hereckým ztvárněním role. Hravost a ironickou nadsázku v úvodu vystřídalo strhující podání zničeného Toma ve scéně na hřbitově a zejména mrazivě tragický závěr ve scéně z blázince. Stejně brilantně podali své role i všichni ostatní protagonisté. Za zmínku stojí zejména výkon Yvony Škvárové v roli Baby-Turek. Představení ve mně vyvolalo asociace s Formanovými filmy ( Valmont, Mozart ) – nadsázka, laskavá ironie a v závěru i silný citový náboj.
Operní představení „ par excelence“, divadlo se vším všudy, nádherný zážitek. Bravo Ostravo !!!
