neděle 24. října 2010

Vídeňský L´Elisir D´Amore

Tento pátek, 22.10., se mi podařilo dostat do Vídeňské Státní opery na Donizettiho Nápoj lásky s Juanem Diegem Flórezem a Julií Novikovou v hlavních rolích. Po všech peripetiích, které přecházely zakoupení vstupenek ke stání a následnému představení, se vše vydařilo na jedničku a já si mohla užít jedinečný zážitek.

První, co mě zaujalo, byla předehra. Jelikož jsem častým divákem tuzemských představení, konalo se v tomto smyslu veliké uspokojení. Orchestr pod vedením Yvese Abela přímo zpíval. Už dlouho jsem nezažila takovou preciznost "naživo". U nás nejsem moc zvyklá, že by orchestr nějak výrazně měnil dynamiku, nebo nedejbože se přizpůsoboval zpěvákovi. O to více jsem si představení ve Vídni užila.

Co se týče inscenace, jednalo se o koncept ze sezony 1979/80. Po celou dobu se sice scéna víceméně nemění, ale protože se jedná o klasickou, výpravnou inscenaci, mně jako divákovi se to velice líbilo. Stejně tak kostýmy a rekvizity.

Na Nápoj jsem se upřímně řečeno vydala hlavně kvůli Juanu Diegu Flórezovi. Musím říct, že mě v žádném případě nezklamal, ba dokonce nadchl ještě víc, pokud by to bylo vůbec možné. Jeho hlas se krásně nesl, opět jsme mohli slyšet brilantní techniku, přednes, dokonalou výslovnost a výraz! Celé jeho vystoupení pro mě bylo ohromným zážitkem, který byl korunován přídavkem, který si publikum po mohutném a dlouhém potlesku vynutilo. Jednalo se samozřejmě o opakování árie "Una furtiva lagrima", která poprvé byla nádherně "odžitá", podruhé ještě dokonalejší... Flórez vše krásně frázoval a kontinuita melodie byla přesto zachována. Nádherné, hladké zpívání.

Další perlou večera byla účast Julie Novikové, kterou jsme mohli vidět začátkem září v přímém televizním přenosu jako Gildu, po boku Placida Dominga, ve Verdiho Rigolettovi. I tento večer předvedla průzračný hlas, přehlednou koloraturu a svěží projev. Nehledě na to, že i krásně vizuálně ladila s představitelem Nemorina. Její Adina byla nebojácná, něžná, krásná. Velice mě potěšila tato změna v obsazení, protože původně Julia vystupovat neměla.

Co se týče dalších rolí, tak i ty byly zosobněny důstojně. Postavy doktora Dulcamara se ujal Lars Woldt, který svým sytým basem dokázal vyplnit hlediště do posledního místečka. Možná bych si představovala trochu kultivovanější pěvecký projev v některých pasážích, ale i tak měpozitivně přesvědčil. V roli Belcoreho se představilTae Joong Yang. Zprvu se mi jeho hlas jevil poněkud tvrdě, ale postupem času jsem si zvykla a náležitě si užila duet "Venti scudi?" s Juanem Diegem Flórezem.

Ještě bych chtěla pochválit sbor Vídeňské Státní opery. Tak precizní nastudování jsem už v divadle dlouho nezažila. Sbor dokázal zazpívat krásná piana i forte v intonační čistotě, vskutku nevídané!


Celý večer podtrhl fakt, že se se mnou Juan Diego Flórez velmi ochotně vyfotil a poskytl mi tak nádhernou památku na celou Vídeň.



L'elisir d'amore

Gaetano Donizetti
  • Yves Abel | Dirigent
  • Otto Schenk | nach einer Inszenierung von Jürgen Rose | Ausstattung nach Entwürfen für die Aufführung im Theater an der Wien 1973
  • Julia Novikova | Adina
  • Juan Diego Flórez | Nemorino
  • Tae Joong Yang | Belcore
  • Lars Woldt | Doktor Dulcamara
  • Anita Hartig | Giannetta
  • Konrad Monsberger | Ein Trompeter
  • Walter Kunz | Diener des Dulcamara