středa 6. října 2010

Premiéra Šárky a Ariadny v Národním divadle moravskoslezkém

Několik dní před dlouho očekávanou premiérou oper Šárka a Ariadna jsem se obávala toho, že nebudu z divadla odcházet zrovna v dobrém rozpoložení. Národní divadlo moravskoslezské uveřejnilo s předstihem na svých facebook stránkách několik fotografií, které mne doslova šokovaly. Šárka v kostýmu drsné motorkářky s velkým S zavěšeném na krku, růžovozelený býk, nesmyslný oranžový strom, který roste nahoru i dolů...

Tento rádoby "nesmyslný" strom měl ale své opodstatnění. Stejně jako vše ostatní, co režisér Rocc přinesl do obou oper. Zdánlivě nedomyšlené rekvizity a kostýmy na fotografiích se v reálu společně s hudbou Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů přeměnily v nedílnou a smysluplnou skutečnost této inscenace.

Režisér Rocc společně s Vendulou Johnovou poukazují především na propojení obou příběhů. Vizuálně je to patrné; jeviště je v polovině horizontálně rozděleno na dvě části. Během Šárky se nahoře odehrává děj opery, na spodní části jeviště se střídá mužský a ženský sbor. Ač se může leckomu zdát, že se kostýmy hlavních hrdinů vymykají reálnému chápání, není tomu tak. Vše má svůj řád. Každý má své poslání, je oděn do tzv. svých barev. Přemysl, Ctirad, Lumír a mužská část sboru v zelenorůžové (zelenorůžový je též býk). Šárka a její ženská družina v černooranžové. Oranžový je také strom, ke kterému je Šárka během opery přivázaná. Důležitý je ten fakt, že všichni účinkující mají barevné rukavice - zelenou a červenou - značící jak rozum tak i cit (lásku).

Režijní pojetí Ariadny je o poznání méně statické, uvolněné a svým způsobem prosté. Scéna opery Ariadna je zrcadlovým obrazem Šárky; jedinou změnou je tentokrát bezhlavý býk znázorňující Minotaura. Vše jinak zůstává stejné.


Martina Bártu (Přemysl / Theseus) není třeba dlouze představovat. Upoutal mne především po herecké stránce. V operách není malých rolí - toto je pravdivé v případě Martina Šrejmy (Lumír / Burun). V dramatičtějších rolích jeho tenorový hlas opravdu vyniká. Není žádným tajemstvím, že tvorba Bohuslava Martinů je skutečně obtížná pro jakýkoliv hlasový obor. Zuzana Marková (Ariadna) se role ujala po svém. Nejsem si zcela jistá, jestli je tento part to pravé pro tak mladý a ne úplně jistý hlas, který má ještě tolik před sebou.

Někteří z vás (stejně jako já) poslouchali 25. 9. v přímém přenosu druhou premiéru opery Leoše Janáčka Šárka. Po více než půlstoletí se vysílalo živě z divadla Antonína Dvořáka v Ostravě. Titulní roli zpívala Dana Burešová. Oproti Evě Dřízgové – Jirušové nechyběla Burešové v hlase patřičná dramatičnost a jiskra. Svým výkonem jistě aspiruje minimálně na nominaci na Thálii. A to zaslouženě. Jakub Kettner byl mocným Přemyslem. A to jistě nejen po herecké stránce (slyšela jsem pouze rozhlasový přenos), ale především hlasově.

Sbor NDM pod vedením Jurije Galatenka odvedl skvělou práci. Troufám si řici, že patří k nejlepším sborům na českých operních scénách. Hudebního nastudování se ujal Jakub Klecker. Orchestr pod jeho vedením hrál precizně.

Ne každá moderní inscenace diváka odradí či šokuje, může naopak překvapit a donutit k zamyšlení. A o to jde. Ostatně přijďte se podívat sami a udělat si svůj vlastní názor... Více na www.ndm.cz