neděle 26. května 2013

La Donna del Lago v Londýně - svátek belcanta!

Florez, DiDonato
Poprvé jsem měla možnost slyšet Rossiniho operu La Donna del Lago v lednu  2004 v Janově, bohužel pouze v koncertním provedení, ale zato v úžasném pěveckém obsazení v čele s tehdy teprve vycházející operní hvězdou J.D.Florezem. Od té doby jsem měla jedno velké přání - vidět tuto operu také ve scénickém provedení. Po marných pokusech sehnat lístek do Paříže ( 2010) a Milana ( 2011), se mi konečně podařilo získat vytouženou vstupenku na představení v londýnské Královské opeře. Doufala jsem, že se bude jednat o stejnou inscenaci, jako v předešlých dvou městech, a teprve na místě jsem zjistila, že se jedná o zcela novou inscenaci v režii Johna Fulljamese. Nedávno jsme měli možnost vidět v kině OKO v jeho režii operu Evžen Oněgin, kdy se celý děj odehrává jako vzpomínky dvou hlavních hrdinů na dobu dávno minulou. Podobného časového posunu se držel Fulljames i v režii opery La Donna del Lago. 

Námětem opery je stejnojmenná romantická novela Waltera Scotta, vydaná  v roce 1810, která popisuje příběh ze skotských dějin z doby první poloviny 16. století. Skotským panovníkem byl katolický král James V, který  čelil vzpouře některých skotské klanů z oblasti vysočiny na hranicích s Anglií. Hlavní postavou je Elena, dcera rebela Duglase, který v minulosti býval královým přítelem. Elenu miluje král, který se o její lásku ale uchází inkognito pod jménem Umberto, ona  miluje skotského bojovníka Malcoma. Její otec však slíbil její ruku Rodrigovi, vůdci skotských klanů z vysočiny, jako odměnu za vítězství nad královskými vojsky. Povstalci jsou nakonec poraženi a zajati, Elena však díky králově lásce a velkorysosti dosáhne pro ně milost i vytoužený svazek s Malcomem.

Opera měla premiéru  r. 1819 a stala velmi populární. Později ale zmizela z divadelních scén téměř na  sto let a navrátila se až v 50. letech 20. století,  i od té doby je ale uváděna velmi zřídka. Jedním z důvodů je pravděpodobně nesmírná náročnost pěveckých partů.

Joyce DiDonato
Režisér londýnské inscenace ve snaze narušit romantický patos příběhu zasadil děj opery rámcově do doby jejího vzniku počátkem 19. století. Po zvednutí opony se nacházíme v jakémsi muzeu, v oddělení skotské historie, a hlavní postavy opery jsou vystaveny jako exponáty ve skleněných vitrínách. Mezi mnoha přítomnými jsou i Walter Scott a Rossini,  kteří otvírají vitríny a nechávají postavy ožít. Oba jsou pak po celou dobu přítomni na scéně, zasahují do děje, příběh jakoby se právě rodil v jejich fantazii. Myšlenka to není špatná, ale ve skutečnosti jejich neustálá přítomnost a zásahy do děje působí spíše rušivě a odvádějí pozornost a soustředěnost diváka od příběhu hlavních hrdinů.  

Florez, Di Donato
Hlavní devizou inscenace je naprosto dokonalé obsazení hlavních rolí. Opera tohoto typu stojí a padá na výkonech pěvců a pokud se sejdou tak kvalitní pěvci jako v ROH, tak člověk po chvíli  zapomene na vše kolem a nechá se unášet nádhernou hudbou a zpěvem. Za naprosto vyrovnané lze označit výkony tří hlavních protagonistů - Eleny v podání Joyce DiDonato, krále Jamese v podání fenomenálního Juana Diega Floreze a milého Eleny Malcoma, kterého bezkonkurenčně ztvárnila mezzosopranistka Daniela Barcelona

DiDonato
Joyce DiDonato v hlavní roli oslňuje bravurními koloraturami a naprosto jistými vysokými tóny, zároveň však dokáže dát do zpěvu i hereckého ztvárnění potřebnou dávku emocí. 

Juan Diego Florez
Juan Diego Florez nemá v současné době v oblasti bel canta konkurenci. Jeho hlas vyniká tak ojedinělou krásou zabarvení, že i v nejexponovanějších výškách zní  naprosto lahodně a přivádí posluchače doslova do vytržení. Jeho koloratury  připomínají perlivé šampaňské nebo zurčící horskou bystřinu, vysoké tóny dokáže nasadit s neomylnou přesností a přitom jakoby mimochodem, bez jakékoliv známky námahy. Takový pěvec se rodí skutečně snad jednou za 100 let.

Daniela Barcelona, Joyce DiDonato
Fantastický byl také výkon Daniely Barcelony, která ztvárnila mužskou roli Malcoma, milého Eleny. Tato italská mezzosopranistka je kvalitou pěveckého výkonu  naprosto rovnocennou partnerkou Florezovi, navíc dokázala naprosto věrohodně vytvořit i herecky představu muže, skutečně obdivuhodný výkon. 

Za zmínku stojí i jihoafrický tenorista Colin Lee v roli Rodriga, jehož part je stejně obtížný, jako Florezův, navíc oba protagonisté často vystupují v "dialogu" spolu, takže posluchač zažívá jakýsi "souboj" dvou tenoristů v extrémních výškách. Pokud je ovšem v roli krále James Florez, pak je vítěz předem jasný. Tak tomu bylo i zde - Lee dokázal držet krok středních polohách, ale nejvyšší tóny zpíval přeci jen s větším úsilím a občas nezněly tak libozvučně, jako ty Florezovy. I tak ovšem obdivuhodný výkon.

Skvělý byl také orchestr pod taktovkou italského dirigenta Michela Mariottiho, který s pěvci přímo "dýchal".

Juan Diego Florez
Royal Opera House, 23.5.2013
Rossini - La Donna del Lago

Elena                                Joyce DiDonato
James V. skotský král       Juan Diego Florez
Malcom                            Daniela Barcelona
Duglas                              Simon Orfila
Rodrigo                            Colin Lee
dirigent                              Michele Mariotti


Operu je možné vidět v pondělí 27.5. od 20 hod v přímém přenosu v kině OKO, nenechte si ujít.

Joyce DiDonato
Daniela Barcelona
Juan Diego Florez