úterý 3. července 2012

Hindemithův Malíř Mathis v Curychu

Opera Malíř Mathis Paula Hindemithe byla poslední premiérovým titulem  letošní operní sezony v Curychu a zároveň i poslední premiérou za působení dlouholetého intendanta zdejší opery Alexandra Pereiry. Je to strhující příběh renesančního malíře, který pochybuje o smyslu své práce a poslání umělce v kontextu probíhajících historických událostí - nástupu reformace a selských válek počátkem 16. století v Německu.


Paul Hindemith složil tuto operu v letech 1932 - 35, tedy v době nastupujícího německého fašismu. Tento nekonvenční a novátorský umělec velmi brzy pocítil ze strany nastupujícího režimu perzekuci, která mu postupně znemožnila tvořit a pracovat v Německu, a donutila ho k emigraci do Švýcarska. Zde se také v roce 1938 uskutečnilo první uvedení Mathise a to právě na scéně curyšské opery. Sám Hindemith se často zabýval úvahami o úloze umění a umělce ve společnosti a není proto divu, že toto téma je i ústřední myšlenkou opery.

Hindemith zhudebnil životní příběh malíře Matthiase Grünewalda, který žil a tvořil na přelomu 15. a 16. století jako dvorní malíř mohučského kurfiřsta  Albrechta Braniborského. Téměř všechny hlavní postavy v opeře jsou historicky doloženy, i když pro potřeby děje opery Hindemith, který si sám napsal libreto, místy pozměnil chronologii událostí i charaktery některých postav. O samotném malíři Grünewaldovi se dochovalo velmi málo historických podkladů a na dlouhá léta, dokonce staletí, upadla jeho díla v zapomnění, či byla připisována jiným umělcům té doby.

Thomas Hampson
Příběh začíná v době, kdy Mathis maluje křížovou chodbu s klášteře sv. Antonína, žije již nějakou dobu v naprostém odloučení od okolního světa, soustředí se jen na svoji práci a nezajímá se o to, co se děje za branami kláštera. Přesto se neubrání pochybnostem o smyslu své práce a svého poslání jako umělce: " Splnil jsi, čím tě Bůh pověřil? Stači to, že tvoříš? Nejsi k užitku jen sám sobě?"  Ze svého klidu je Mathis vytřžen příchodem zraněného vůdce vzbouřených nevolníků Hanse Schwalba, který hledá v klášteře útočiště před panským vojskem. Od něj se Mathis dovídá, co se za branami kláštera děje a Schwalb mu vmete do tváře výčitku, že zatímco venku umírají lidé v boji za svobodu, on si maluje obrazy, které nemají pro nikoho žádný smysl. To Mathise ještě více utvrdí v jeho pochybnostech o smyslu své tvorby a rozhodne se odejít bojovat na straně vzbouřených nevolníků.



Thomas Hampson
 
Mezi vzbouřenci se však setkává jen s brutalitou a krutostí a marně se je snaží přesvědčit, aby nezapomínali na ideály, za které bojují. Když se snaží zabránit největším zvěrstvům, je sám vzbouřenci málem zabit a odehnán se slovy: " Co chceš? Kdo tě sem zval? Každý na tobě pozná, že mezi nás nepatříš!" Zoufalý Mathis vidí, že své umění obětoval zbytečně, ztratil svoji tvůrčí sílu a ani jako bojovník za svobodu neuspěl.

Thomas Hampson
 Po porážce povstání se Mathis ujme osiřelé dcery Hanse Schwalba Reginy a putuje s ní zpět do Mohuče. Během cesty upadne do snových vizí pokušení v podobě alegorických postav ( moc, bohatství, ...) kterým odolá: " K čemu je mi moc, když vidím své bližní strádat?", a je mu navrácena jeho tvůrčí síla. Horečně se vrhne do práce a vytvoří své vrcholné dílo - Isenheimský oltář, jehož motivy se mu zjevily během vizí pokušení. Poté, co oltář dokončí, žádá kurfiřta o propuštění ze služby. Rozhodne se přestat tvořit, protože je přesvědčen, že světu již dal vše, co po něm Bůh žádal. Nepodlehne ani prosbám kurfiřta, rezignuje na své umění a uchyluje se do jakési " vnitřní" emigrace.


Thomas Hampson, Reinaldo Macias
Paul Hindemith zpracoval tento příběh do tříhodinové opery o sedmi obrazech a vytvořil strhující hudební drama. Vychází přitom z renesance i baroka, používá kontrapunkt i jednoduché melodie, slavnostní chorál i pregnantní rytmus. Jednotlivé společenské vrstvy v opeře mají každá svoji hudební charakteristiku - svět katolické církve gregoriánský chorál, luteráni německé protestantské písně, vzbouření nevolníci německé lidové písně.... A to vše vytváří úchvatnou hudební "fresku", která člověka doslova pohltí.


Thomas Hampson, Emily Magee
Historicky věrná curyšská inscenace nezdůrazňuje analogie příběhu opery s dobou nastupujícího nacismu, snaží se naopak zdůraznit všeobecnou lidskou dimenzi zpracovaného konfliktu. Jednoduchá abstraktní scéna a působivé světelné efekty, jejichž vrcholem je scéna vize pokušení v 6. obraze, umocňují dramatický účinek hudby. V opeře nejsou  žádná sentimentální místa rozjímaní ani zdlouhavé árie, příběh je "vyprávěn" velmi akčním způsobem, což je i zásluhou skvěle napsaného libreta.



Thomas Hampson
V hlavní roli malíře Mathise exceloval  americký baritonista Thomas Hampson, který tak přidal do svého repertoáru další skvostnou postavu. Pěvecky nesmírně náročný part zvládl bravurně a s nesmírnou výrazovou přesvědčivostí. Tak, jako ostatně u většiny jeho postav, i zde velmi rychle zmizela hranice mezi pěvcem a postavou, kterou ztvárňuje, a obojí splynulo v dokonalou jednotu.  Hampson má schopnost herecky ztvárnit i velmi složité duševní stavy a pocity - Mathise zoufalého, pochybujícího, milujícího, odmítajícího -  záverečná scéna, kdy rezignuje na své umění a odchází do ústraní, má tak hluboký účinek, že publikum ještě několik vteřin po spuštění opony sedí naprosto tiše, než propukne  potlesk.



Thomas Hampson, Sandra Trattnigg

Také obě hlavní ženské představitelky - Emily Magee v roli Mathisovy lásky Ursuly a Sandra Trattnigg v roli dcery Hanse Schwalba Reginy, podaly velmi přesvědčivé výkony. K nejpůsobivějším momentům patřila scéna loučení Mathise s Ursulou a její sedceryvné prosby, aby ji neopouštěl a vzal ji do války s sebou. Tři tenoristé - Reinaldo Macias v roli kurfiřta, Benjamin Bernheim jako jeho rádce Capito a Erin Caves v roli Hanse Schwalba sklidili také zasloužené ovace. Každý hlas trochu jiný, Erin Caves dramatický a naléhavý, Reinaldo Macias spíše lyrický a Benjamin Bernheim rozhodný i intrikánský - všechny velmi příjemné na poslech. Na závěr je třeba zmínit ještě basistu Gregory Reinharta v roli Ursulina otce Riedingera, který vytvořil i velmi svéráznou hereckou kreaci. K nejsilnějším okamžikům celé opery  patřily sborové scény, které vyvrcholily v 6. obraze ve scéně Mathisovy vize pokušení.


Thomas Hampson, Reinaldo Macias

Paul Hindemith - Malíř Mathis
Zürich, 26.6.2012

dirigent - Daniele Gatti
 režie - Matthias Hartmann
scéna - Johannes Schütz
kostýmy - Victoria Behr

Mathis - Thomas Hampson
Albrech Braniborský, kurfiřt - Reinaldo Macias
Wolfgang Capito - rádce - Benjamin Bernheim
Riedinger, bohatý měšťan - Gregory Reinhart
Ursula, jeho dcera - Emily Magee
Hans Swchalb, vůcdce nevolníhů - Erin Caves
Regina, jeho dcera - Sandra Trattnigg